Duben 2006

Používání hieroglyfického písma

7. dubna 2006 v 11:41 | kacka
Stojí za povšimnutí, že v Egyptě, na rozdíl od Mezopotámie, nelze rozeznat delší počáteční fázi, během níž by se vyobrazení používaných po tisíce let ve skalním umění i při výzdobě nádob postupně vyvinul systém písma.

Hieroglyfy se objevují víceméně náhle jako v zásadě hotový systém, který pak- po tři a půl tisíciletí- se podstatným způsobem nijak nezměnil.

Nálezy nejstarších textů se omezují na zapisování jednotlivých výrazů. Ty označují obsah nádob nebo často jména a tituly osob a míst zachycených například na hrobových stélách. Nepřímé náznaky však vedou k doměnce, že už od 1. dynastie (kolem roku 2950 př.n.l.) existovaly celé knihy.

Na opačném konci dějin hieroglyfů stojí nápis v jednom z chrámů na ostrově Fílai z roku 394 n.l..

Dlouho před tím jim už rozuměla jen hrstka zbývajících kněží staroegyptského náboženství. Byzantská říše, která v té době ovládala Egypt, zakázala "pohanské kulty", jejichž "boží slova" už dlouho upadala v zapomění...

Číst a rozumět egyptsky

7. dubna 2006 v 11:40 | kacka
S Napoleonovým tažením do Egypta začíná moderní, už vědecké objevování staroegyptské kultury. Vzniká egyptologie, vědní obor zkoumající život a kulturu starověkých Egypťanů.

Francouzi Jeanu- Francoisovi Champollionovi (1790- 1832) se s konečnou platností podařilo rozluštit hieroglyfy a z něj odvozené hieraktické písmo.

Klíčeme pro porozumění byl pro Champolliona poznatek, že navzdory své vnějškové podobě nepředstavují hieroglyfy obrázkové písmo, jako je třeba čínština, kde každý zank zastupuje celé slovo. Podařilo se mu to uršit na základě tzv. Rosettské desky, která obsahuje kněžský dekret z Ptolemaiovské doby ve třech různých písmech a dvou jazycích: v hieroglyfech, v démonickém písmu a v řečtině.
Champollion napočítal přes 1400 hieroflyfů, jimž v řecké verzi odpovídá asi je 500 slov. Správně předpokládal, že královská jména Ptelemaios a Kleopatra, která se objevují v řeckém textu, stojí v tzv. kartuších. Pak v zásadě "zbývalo" jen přečíst písmeno po písmenu.
Následovala další královská jména a jiných dokladů. Nakonec se mu krok za krokem otevřela další slova a mluvnické formy až po samotnou řeč.
Velkou pomocí mu byla znalost koptštiny.
V roce 1324 mohl Champollion předložit svůj objev na čtyřstránkovém díle s titulem "Précis du systéme hiéroglyphique des anciens Égyptiens".
Několik let po jeho předčasné smrti, v roce 1836, vyšla jeho "Grammaire égyptienne", roku 1841 pak jeho "Dictionnaire égyptien".

Práce egyptologů

7. dubna 2006 v 11:40 | kacka
Celé generace egyptologů pracovaly od té doby na opětovném zvládnutí egyptského jazyka.
Dnes už jsou schopni porozumět téměř všem textům, pokud to ale jejich stav dovoluje.

Sami Egypťané nezanechali ani slovník, ani mluvnici svého jazyka. Proto určitě budou stále pokračovat diskuse mezi filology, jež se tákají přesného pochopení mluvnických forem.

Za obzvlášť neuspokojivou se považuje skutečnost, že není známa sama skutečná výslovnost egyptštiny. Protože se psaly jen souhlásky vypomáhají si egyptologové "umělou výslovností". Došlo zkrátka k dohodě, že tzv. polosamohlásky 3 (alif), c (ain, hluboká hrdelnice), j nebo jj a w se budou vyslovovat jako a, i, u a mezi souhlásky se jinak bude vkládat e.

V nepříliš vzdálené budoucnosti se dá v tomto směru zřejmě očekávat další pokrok.


Kniha mrtvych

7. dubna 2006 v 11:39 | kacka
Konec druhého přechodného období znamenal pokračující demokratizaci posmrtného života, v té době se objevila sbírka téměř 200 zaklínadel. Tato sbírka je dnes známa jako Kniha mrtvých, ale starověcí Egypťané ji znali pod názvem "Formule pro vycházení ze dne". Tyto pohřební texty začaly provázet v hrobkách více lidí než Texty pyramid (pouze výsada faraonů) nebo Texty rakví, protože byly dostupné komukoliv, kdo si mohl dovolit získat jejich opis. Texty byly vlastně edistovanou a doplněnou verzí Textu rakví, které se ukládaly do hrobů zámožných lidí až do Řecko-Římského období.
Ačkoliv celkem zahrnovaly 200 zaříkadel, obsahovala jich každá hrobka pouze tolik, kolik zemřelý nebo rodina chtěli (či si mohli dovolit) získat. Texty byly objeveny převážně napsané na papyrových svitcích, ačkoliv určitá zaříkadla byla zaznamenána také na rakvích, amuletech, na zdech hrobek, na soškách a na různých sochách.
Papyrové svitky bývaly často umístěny v rakvi vedle těla, nebo mohly být zabaleny v obinadlech mumie. Někdy se také vkládaly do dutých sošek Ptah-Sokar-Usira, sošky byly potom uloženy v hrobce společně s další pohřební výbavou. Tyto pohřební texty byly obvykle psány v hieroglyfech, ale zachovaly se také Knihy mrtvých v kurzívním, hieraktickém a démotickém písmu. Texty byly obvykle doprovázeny jasně barevnými ilustracemi nebo vinětami- od znázorněných amuletů vložených do obinadel mumie až po detailní scény posmrtného života.

Proč se budovaly pyramidy?

7. dubna 2006 v 11:38 | kacka
Pyramidy jsou bezesporu nejznámějšími stavebními památkami, které stří Egypťané stvořili. Přestože soušasní badatelé nemají shodný názor na formální význam jehlanovitého tavru pyramid, v otázce pohřebního účelu těchto staveb jsou jednotní. Ale nebylo tomu tak vždy. V 6. století n.l. například převládal názor, že pyramidy představují biblické Josefovy sýpky a v průběh další doby se objevovalo nepřeberné množství interpretací významu těchto tajemných staveb. Pyramidy není možné chápat jako osaměle stojící monumenty. Vždy tvořily centrum rozsáhlejšího okrsku vymezeného ohradní zdí, který zahrnoval chrámy a svatyně zasvěcené zádušnímu kultu zemřelého panovníka. Vzestupná cesta ho spojovala s tzv. údolním chrámem, který stál na rozhraní pouště a údolní úrodné země.
U pyramid pocházejících ze Staré říše se vchod nachází v severní stěně, odkud se svažuje chodba ústící do podzemních prostor, které leží přibližně pod středem stavby. V průběhu Střední říše se stavitelé pokoušeli předejít vykrádání královských hrobek a umisťovali vchod do pyramidy do jiných míst. Podzemní prostory se nacházely na úrovni i pod úrovní základny stavby. Výjimku představuje Velká pyramida (Chufuova) s komplikovaným vnitřním uspořádáním, kdy se vnitřní prostory nacházejí vysoko v tělese stavby. V závěru Staré říše byly vnitřní prostory pyramid zdobeny soubory říkadel, znýmými pod názvem Texty pyramid. Byly určeny k zajištění znovuzrození panovníka a jeho dalšího blaženého posmrtného života. Není pochyb o tom, že pyramidy měly usnadnit přeměnu panovníka a proto byly nazvány jako: "Nástroj na vzkříšení". V Textech pyramid se praví, že pyramidy byly stavěny tak, aby vydrželi navěky ochraňovat tělo panovníka a byly centrem jeho zádušního kultu.

Hrobky

7. dubna 2006 v 11:37 | kacka
Vnějškově Džoserova pyramida dominovala jako rezidenční hrobka typu butoské mastaby.
Dosud se však počátky komplexu vykládaly navýsost hypoteticky a abstraktně. Vyházelo se z myšlenky, že šlo o jakési stavební združování existujících prototypů údolních okrsků a zdánlivých mohylových hrobů.
Podle nejnovějších teoretických závěrů z průskumu architektury nebyl hrobový komplex od počátku plánován v tak ohromném a rozsáhlém měřítku, ale vyrostl během více než dvou desetiletí v několika stavebních fázích a po několika změnách plánu.
Zpočátku měl být komplex o rozměrech 300 metrů v severojižním a 113 metrů ve východozápadním směru pouze poloviční, přitom však jeho základní stavební součásti již existovaly: 10,5 metrů vysoká kamenná ohradní zeď s nikováním, králova hrobka se zádušním chrámen na severu, u jižní ohradní zdi takzvaný jižní hrob s kaplí- to byly základní prvky této stavební fáze.
Vysoké stély se jmény Džosera a jeho královen, chráněné bohem Anupem, vyznačovaly hranice komplexu.
Nadstavba královy hrobky byla od začátku plánována jako trojstupňová mastaba, která byla podobně jako jižní hrob orientována východozápadně, zatímco veliký slavnostní dvůr na jihu a severu vymezovaly obě vysoké stavby.
Až v druhé stavební etapě, poté co trojstupňová mastaba s královým hrobem a jižní hrob již byly rozsáhle dokončeny, byla superstruktura mastaby přeměněna ve stupňovitou pyramidu.
Podle původního plánu se měly všechny tyto 4 stupně zachovat. Projekt byl, jak je možné doložit na východní straně pyramidy, dokončen pouze do úrovně nad oba nižší stupně mastaby, protože se stavitel rozhodl zvětšit a zvýšit stavbu na šesti stupňovou pyramidu o výšce 62,5 metru.
Zvýšením stupňovité mastaby a její přeměnou ve stupňovitou pyramidu dosáhla králova hrobka v tomto stavebním komplexu ústředního postavení.
Forma jižního hrobu naproti tomu zůstala nezměněná a její výška jen o málo převyšovala jižní ohradní zeď.
Existence dvou hrobek v jednom hrobovém komplexu je jednou z dosud nevysvětlených zvláštností Džoserova komplexu.
Zvýšení a rozšíření původní stupňovité mastaby na stupňovitou pyramidu podmínilo také zvětšení základové plochy, proto musely být přestavěny vstup do pyramidy i zádušní chrám na sever od ní
Džoserův komplex byl nejen modelem královské rezidence, jak se doposud předpokládalo, ale v také kameni podané zobrazení existence a života v pozemském Egyptě.

Svatky

7. dubna 2006 v 11:36 | kacka
Po celý rok se v chrámech zpívalo, monotánně recitovalo a hrálo na hudební nástroje- bohové prý vždy v takových věcech nacházeli potěšení, ale nejraději měli svátky, kterými oslavovali nejradostnější události v životech chrámů. Během slavností byla socha božstva vynesena na ramenou kněží ze své chrány, ale vždy zůstávala skrytá před zraky davů, někdy v přenosní chráně v podobě bárky. Lidé se v té době mohli radit s božským orákulem. Mohli se ptát na to, jestli je rozumné podniknout obtížnou cestu na sevet nebo kdo ze seznamu podezdřelých se provinil například krádeží oděvů.

Chramy

7. dubna 2006 v 11:36 | kacka
Není pochyb o tom, že chrámy v Abú Simbelu předtsavují absolutní uměleckou špičku tohoto typu architektury. Stejně tak, jako obdivujeme tyto nádherné chrámy, lze si utvořit jakousi představu o velikosti a imaginaci mladého krále Ramesse II., který dal zmíněné chrámy postavit. Když se chrámy rozhodl postavit, bylo mu o něco více jak 15 let!
Komplex obsahuje 2 sakrární stavby, přičemž jedna doplňuje druhou. Velký chrám služil kultu tří velkých státních bohů- Amona, Reharachteje a Ptaha- a spolu s nimi i kultu zbožštělého panovníka. V menším chrámu Ramesse II. spojuje sám sebe s bohyní Hathorou, která je zosobněním Nefertari, královy velké manželky.
Sedící kolosy před průčelím velkého chrámu a stojící kolosální sochy před malým chrámem měly v této vzdálené provincii ukazovat zdrcující sílu a velikost panteonu egyptských bohů, reprezentovaných sochami zbožštělého krále a jeho rodiny.
Vnitřní výzdoba chrámových komplexů teké ukazuje Egypt jako zemi, která je obývána a obdařena bohy a kde král udržuje božský chrám kosmu. Na jedné ze scén je panovník vyobrazen jako garant pozemského řádu, který od Egypta odvrací nebezpečí. Najdeme zde také znovu vyobrazení velké bitvy a "vítězstí" Ramesse II nad Chetity u Kadeše.
Široká, vysoká skalní síň, se svými pilířovými sochami krále, se k západu zužuje a vede do druhé pilířové síně, strop je stále nižší, až hlavní svatyně představuje jakousi ve skále vytesanou jeskyni.
Bohové chrámu- Amenre, Reharachtej a Ptah spolu se zbožštělým panovníkem sedí před jeho západní stěnou. Jeho orientace je taková, že 2x do roka, 20. února a 20. října, paprsky vycházejícího slunce ozařují všechny 4 sochy.
Předpoklad že tyto dny znamenaly narození a korunovaci Ramesse II. není doložený.
V letech 1964- 1968 zachránila realizace unikátního mezinárodního projektu oba chrámy od zatopení vodami Násirova jezera. Byly rozřezány na bloky a poté znovu sestaveny na nedalekém, výše položeném místě.
Přemístění bylo technicky stejně náročné jako samotná stavba za Ramesse II.
Jedinečné napojení chrámů na jejich okolí, mimořádné kvality umístění v núbijské říční kvalitě s jejími zemědělskými usedlostmi a palmami, však zachráněno být nemohlo.

Horovi synove

7. dubna 2006 v 11:34 | kacka
Povoláním těchto 4 božstev bylo chránit vnitřní orgány zemřelých. Orgány byly odstraněny z těla, nabalzamovány, natřeny olejem a zabaleny obynadly. Potom byly uloženy do nádob, aby byly v bezpečí, protože starověcí Egypťané věřili, že mrtví budou potřebovat své vnitřní orgány k tomu, aby mohli být znovuzrozeni do posmrtného života. Hapi střežil plíce, Amset játra, Duamutef žaludek a horní část střevního traktu a Kebehsenuf spodní část střevního traktu. Existovaly také 4 nejdůležitější egyptské bohyně a ty střežily kanopy samotné: Nebthet chránila nádobu s plícemi, Eset s játry, Neit nádobu s žaludkem a horním střevním traktem a Selket nádobu obsahující spodní část střevního traktu. Tyto bohyně byly také spojovány se 4 základními body: severem, jihem, východem a západem. V Textech pyramid z doby Staré říše byli Horovi synové popisováni jako "Přátelé krále", protože mu údajně pomáhali při jeho výstupu do nebes. V pohřebním umění, například na nástěnných malbách a vinětách z Knihy mrtvých na papyru vystupují Horovi synové jako malé mumifikované lidské sošky s hlavami bohů.

Mumie

7. dubna 2006 v 11:33 | kacka
Zřejmě nejznámější nalezená mumie v Egyptě náleží ženě středního věku s dlouhými, hnědými, vlnitými vlasy, lesklými vlasy, rozdělenými uprostřed a padajícími dolů po obou stranách na její ramena. Konečky jejích vlasů jsou upraveny do početných, zjevně snad i přirozených kudrn. Její zuby jsou opotřebovány, avšak jinak jsou zdravé. Tato "Starší dáma" neměla ani žádné šedivé vlasy. Egyptologové se dodnes dohadují, kdo by tato žena mohla být...

Abeceda :o)

7. dubna 2006 v 11:30 | kacka

mix foto

7. dubna 2006 v 11:30 | kacka
Thoth

Buh-Amon

7. dubna 2006 v 11:28 | kacka
V době Nové říše (přibližně 1550- 1069 př.n.l.) získal Amon postavení hlavní strany panteonu. Národního významu nabyl díky úspěchu místních thébských vládců, kterým se období rozvratu podařilo znovu sjednotit Egypt a celý ho ovládnout. Nápis na Bílé kapli krále Senusreta I. (přibližně 1965- 1920 př.n.l.) v Karnaku, datovaný do počátku XX. dynastie, popisuje Amona jako "Krále bohů". Významné postavení získal také díky sloučení a starobylým slunečním bohem Heliopole Reem- tak vzniklo božstvo Amon.Re. Amon byl také spojován s bohem plodnosti Minem- bůh Amon-Min nebo Amon-Kamutef. Amonovo jméno znamená "Skrytý". Od doby XI. dynastie byl Amonovým centerem chrám v Karnaku.

Buh-Hathor

7. dubna 2006 v 11:26 | kacka
31. prosince 2005 16:04 | Bohové
Hathor, bohyně matka, byla spojována s láskou, plodností, sexualitou, hudbou, tancem a alkoholem. Někdy byla znázorňována jako kráva nebo žena s kravskými rohy rámujícími sluneční kotouč nebo sokolem sedícím na náhrdelníku. Byla také bohyní oblohy- byla považována za obrovskou krávu rozkročenou nad nebesy, jejíž nohy vyznačují čtyři základní body.
V různých podobách byla ctěna jako "Paní západu", "Paní západního pohoří", "Paní města Byblu", "Paní tyrkysu" a "Paní fajánsu". 'Západ' nebo 'Západní pohoří' odpovídá západu slunce a v analogii také říši mrtvých. Byblos bylo přístavní město na libanonském pobřeží, které mělo velký význam pro egyptský obchod.
Stejně jako Eset byla i Hathor považována za matku sokolího boha Hora a také za matku krále. Její jméno znamená "Horův dům". Je zajímavé, že nápisy v Horově chrámu v Edfu se zmiňují o svatbě Hathor s Horem. Hathor v podobě krávy bývá občas znázorněna při kojení krále, kterému se takový způsob výživy velmi líbí. Příkladem je nádherná socha faraona 18. dynastie Amenhotepa II. nalezená v Dér el- Bahrí a vystavená v muzeu v Káhiře. Hathor byla někdy stotožňována s "Okem Rea", při jiných příležitostech se objevovala také jako dcera slunečního boha. Jejím hlavním kultovním centrem byla od doby Staré říše Dendera. Zdá se, že slavnosti pořádané na její počest byly poněkud zhýralé. Znakem jejího kultu bylo sistrum (chřestítko), kterým se při rituálech potřásalo.

Buh-Hor

7. dubna 2006 v 11:26 | kacka
Od počátku dynastického období byl faraon úzce spojen s Horem. Ten byl znázorňován jako sokol nebo muž se sokolí hlavou a jeho všudepřítomným symbolem bylo "Horovo oko". V jedné verzi mýtu Soupeření Hora a Sutecha měl Hor mydloubnuté obě oči. V jiné verzi ztratil (a opět získal) pouze levé oko. V podobě bez obou očí byl Hor spojován s měsícem, zatímco v podobě s pravým okem byl spojován se sluncem. Protože v obou případech byl jeho zrak nakonec uzdraven, stalo se jeho oko symbolem léčení. Oko bylo používáno jako amulet symbolizující sílu a dokonalost, také představovalo dorůstání a ubývání měsíce.
Horovo jméno znamená "Ten, kdo je nahoře" a vyplívá z jeho titulu boha oblohy a z toho, že byl znázorňován jako sokol, který může létat velmi vysoko. Jako "Hor obzoru" byl nazýván Harachtej a v tomto pojetí byl sloučen se slunečním bohem Reem= Re- Harchtej.
Od Pozdní doby se objevuje ve formě dítěte Hor-pachered na stéle známé jako Horův cippus. Obvykle bývá znázorňován jak ušlapává krokodýly, škrtí hady, škorpiony a jiná nebezpečná zvířata. Horovi se údajně jako malému chlapci podařilo přežít různá nebezpečí, proto byl předváděn rituál s použitím jeho podoby, aby byly děti ochráněny před podobnými nástrahami.
Hor byl uctíván jako součást božské triády v kultovním centru v Abydu, většinou ale bývá spojován s chrámem v Edfu, kde byl uctíván jako součást triády s manželkou Hathor a synem Harsomtumem.

Buh-Chnum

7. dubna 2006 v 11:25 | kacka
Chnum byl starobylým bohem, který byl znázorňován jako muž s hlavou berana nebo v podobě berana. Druh berana používaný k jeho zobrazení byl nejstarším druhem, který v Egyptě zdomácněl- měl spirálovité rohy vyrůstající vodorovně z hlavy. Staroegyptský výraz pro berana byl BA, což byl také výraz pro princip související s osobností člověka. Zřejmě díky staroegyptské zálibě ve slovních hříčkách začal být Chnum považován za BA boha slunce Rea, a tak byl tento bůh znázorňován s beraní hlavou, jak pluje podsvětím na sluneční bárce.
S Chnumovým postavením boha stvořitele souvisela jaho úloha ochranného božstva hrnčířů a jeho spojitost s úrodnou půdou, každoroční nulskou záplavou a nilskými katarakty. Hlavní kultovní středisko Chnuma leželo na ostrově Elefantine u prvního kataraktu na jižní harnici Egypta. Jiný významný chrám zasvěcený Chnumovi se nacházel v Esně. V tomto chrámu byla jeho chotí lví bohyně Menhit a právě zde se také každoročně slavil "Svátek hrnčířského kruhu".

Buh-nefertem

7. dubna 2006 v 11:24 | kacka
.
Tento bůh byl spojován s lotosovým květem a znázorňován v mužské podobě s modrým lotosem na hlavě. K ozdobě jeho hlavy někdy také patřila dvojice per a dva vývažky.
Mýtus o stvoření z Hermopole Magny uvádí, že slunce povstalo z prvotního lotosového květu. Nefertem byl proto úzce spojen se slunečním bohem. Texty pyramid z doby Staré říše mluví o Nefertemovi jako o "Lotosovém květu, který je před Reovým nosem". Titul "Ochránce obou zemí"- myšlen Horní a Dolní Egypt- poukazuje na všeobecný význam tohoto boha.
Nefertem byl uctíván v Memfisu jako syn Ptaha a lví bohyně Sachmet, proto byl někdy zobrazován se lví hlavou. Někdy byl také považován za syna kočičí bohyně Bastet nebo, aby byla situace ještě komplikovanější, za syna kobří bohyně Vadžet z Bútó.

Buh-Nebthet

7. dubna 2006 v 11:23 | kacka
Díky spojení s Usirem byla Nebthet v pozdní mytologii považována za matku Anupa, boha balzamování se šakalí hlavou. Byla také sestroe Esety, Usira a Sutecha. Zdá se, že Nebthet byla pomocnicí své známější sestry Esety. Nebthet byla stejně jako Eset znázorňována v lidské podobě, ale mohla být zobrazena také jako jestřáb. Její jméno znamená "Paní paláce" a její koruna se skládala z hieroglyfů pro tento přídomek (košík na hradbách velkého domu).
Nebthet byla spojována s hlavou zesnulých nebo s celou rakví. Byla také jedním z ochranných nebežských božstev- chránila Horova syna Hapiho s hlavou paviána, který střežil plíce mrtvých.

Buh-Ptah

7. dubna 2006 v 11:22 | kacka
Ptah byl halvním božstvem Memfidy, byl uctíván jako součást triády spolu se svou manželkou, lví bohyní Sachmet a bohem lotosu Nefertemem. Později byl za Ptahova syna považován zbožštělý architekt Imhotep. Jako hlavní bůh stvořitel byl Ptah považován za ochránce řemeslníků, proto byl důležitou postavou v Dér el- Medíně, vesnici řemeslníků, kteřístavěli hrobky v Údolí králů. V Memfidě měl největší kněz Ptahova kultu titul "Velký dozorce řemeslníků".
Ptah byl znázorňován v lidské podobě s přiléhavou čapkou na hlavě. V ruce držel hůl tvořenou was- žezlem moci, džed- sloupem stability a anch- znakem pro život. O doby Střední říše byl zobrazován s rovnou bradkou.
V období Staré říše byl Ptah spojován s memfickým pohřebním bohem Sokarem= Ptah-Sokar-Usirem. Jako součást pohřebního vybavení byly do hrobek často umísťovány dřevěné mumifikované sošky se sokolí hlavou.

Buh-Re

7. dubna 2006 v 11:21 | kacka
Starověcí Egypťané měli dobrý důvod pro to, aby považovali slunce za důležitý zdroj síly: úspěšná sklizeň byla totiž přímo závislá právě na slunci a také na každoroční nilské záplavě. Re byl nejvýznamějším bohem slunce.
Jeho kultovním střediskem byla Heliopole kde úřadovalo velmi mocné kněžstvo. Od vlády krále 4. dynastie Radžedefa bylo zavedeno další z faraonových pěti jmen, a to přídomek "Syn Reův", který zdůrazňoval královu totožnost s bohem. Nejdůležitějším bodem Reova kultu byl obelisk nebo kámen benben.
Z mýtu Zkáza lidstva je Re popisován s kostmi, tělem a vlasy starce, ale jeho božství je zřejmé, protože kosti má stříbrné, tělo zlaté a vlasy z lapisu lazuli. Tento popis zřejmě odpovídá kultovní soše, která byla nalezena v nau, neboli schránce v každém chrámu a v níž byla umístěna samotná božská podstata.
Bůh Re byl všudypřítomný a velmi mocný. Díky procesu slučování byl Re spojen s dalšími božstvy, například Amonem= Amon- Re a Horem= Re- Harachtej. Re byl ztotožněn také s jinými bohy, jeden z textů na zdech hrobek v Údolí králů v době Nové říše se nazývá "Litanie Rea" a Re zde plní stejnou úlohu jako Usir, bůh mrtvých.